Nedávno jsem zahlédla v televizi pár vteřin z filmu Babička… Barunka a její sourozenci sedí na rozkvetlé louce a povídají si. Při pohledu na ten snímek mě trochu sevřel smutek nad tím, že takové louky, plné květů se dnes už moc nevidí. Hned po smutku číslo jedna následoval smutek číslo dvě… Kolik dětí (nebo i dospělých) by se dnes při natáčení takové scény proměnilo v uslzené, oteklé, kýchající a usoplené trpící… Ach jo… No, možná by jich vlastně moc nebylo, protože většina z nich by přišla vybavená Zyrtecy, Analeridy, inhalátory či podobnými vymoženostmi z dnešního světa… Ach jo…
Napadlo Vás někdy, jak je možné, že ještě před dvaceti lety byl alergik něco zvláštního? Jak je možné, že v dnešní době je lidí bez alergie tak málo? Je to zdokonalením zdravotnického systému, který spolehlivě odfiltruje atopiky už málem v porodnici, a ti, vybaveni patřičným doporučením míří do ordinací alergologů preventivně, jen na základě odebrané rodinné anamnézy? Nebo je to toxicitou dnešního prostředí, ve kterém prostě organismus nemůže jinak než se zcvoknout z přemíry útoků z vnějšího prostředí? Nebo je to poblázněním imunitního systému člověka díky pestré paletě různých očkování, které s ním, chtě nechtě, otřesou v základech při každé aplikaci vakcíny? Nebo že by šlo o přirozenou reakci těla, které je celoživotně trápeno nedostatkem slunce, pohybu a vhodné stravy? Nebo to máme tak trochu v hlavě? Těžko říct…
Když to vezmu trochu zeširoka… Uvědomili jste si někdy, jak stará je naše planeta? Jak dlouho se tu vyvíjí bezpočet různých forem života? Nad tím, jak je příroda pestrá? Zastavili jste se někdy nad dokonalou a promyšlenou krásou zakrouceného výhonku kapradí, nad genialitou šnečí ulity nebo nad třpytivou mozaikou, seskládanou na křídlech motýlů? Vnímáte rozdíly mezi krajinami obývanými lidmi a těmi, kam ještě lidská noha nevkročila? Příroda je dokonalá ve svém počínání a umí si poradit a oživit každý kousek země. Stačí jí k tomu jediná věc: nepřítomnost lidských zásahů… Ale my lidé si často myslíme, že máme patent na rozum. Když se podíváte okolo sebe na to, co příroda dokáže vytvořit a „spravovat“, opravdu si stále myslíte, že ona je tím, kdo může za naše náhle „vadné součástky“ a porouchané imunitní systémy? Nevím, jak to doopravdy je, ale jsem stále pevněji přesvědčená o tom, že v tomhle nemá prsty příroda…
Ale konec filozofování a zpět k alergiím.
Teď trochu čínského pohledu na věc…
Řečí obrazů čínské medicíny by se alergie daly přirovnat k „děravému brnění“. Takové prorezlé brnění nedokáže dostatečně ochránit naše tělo a to je proto citlivější k vnějším patogenům, na které ještě navíc neadekvátně reaguje. Čínská medicína dokáže alergie úplně vyléčit. Léčba alergií je časově náročnější a obvykle se skládá ze dvou kroků. Těmi jsou jednak odstranění akutního „požáru“ (např. senné rýmy, ekzému nebo dýchacích potíží) a v dlouhodobém horizontu je pak třeba pracovat na posílení tělesné konstituce tak, aby už k projevům alergií nedocházelo. Tudíž opravit brnění tak, aby nebylo děravé a naučit opět organismus rozlišovat pravé nepřátele od těch, kteří jsou nepřátelům pouze podobní… S léčbou alergií je vhodnější začínat v podzimním období, kdy se obvykle můžeme rovnou věnovat posilování organismu. Další kapitolou v oblasti alergií jsou intolerance různých druhů potravin. U takových typů alergií je nutnou součástí terapie také úprava jídelníčku.
Zajímavý pohled na alergie se nabízí z pohledu psychosomatiky…
Západní medicína zahrnuje různé projevy alergií (ekzém, astma, kopřivka, senná rýma, potravinová intolerance) do jednoho šuplíku s názvem "Potíže autoimunitního rázu"…
Obecná psychosomatika o alergiích zase říká, že jimi trpí lidé, kteří mají hyperprotektivní rodiče… Rozhlédněte se po případech z vaší rodiny a okolí a sami si udělejte úsudek, jestli na tom něco může být…
Existuje ale ještě další, a to velmi podrobně rozpracovaná teorie o propojení psychiky s fyzickými projevy těla. A ta je velmi zajímavá:
Podle této teorie totiž nejsme alergičtí na konkrétní věci v životě (např. na pyly, potraviny, mléko apod.), ale jsme „alergičtí“ na situaci, kterou máme s daným „alergenem“ spojenu.
Např. kožní projevy (třeba ekzém) jsou z pohledu psychosomatiky vázány ke konfliktu odloučení od někoho nebo něčeho, co je pro nás z našeho pohledu (!) důležité. Za tento typ konfliktu jsou odpovědné například pocity typu: jsem odloučen, jsem odpojen, nemám kontakt, neumím jej navázat, maminka už mě nechce kojit, jsem sám, nemohu se připojit, přitulit, nemohu se dotýkat, mám omezen styk, nechtějí mě pohladit, chybí mi uznání /od rodičů, nadřízeného/, nechci, aby se mě dotýkal a podobně. Výčet takových pocitů může být téměř nekonečný, vždy záleží na konkrétní situaci a především na postoji každého člověka k té dané situaci… Zatímco jeden na danou situaci zareaguje jen mírně a nevnímá ji jako příliš „obtěžující“, druhý se nad stejnou situací trápí ještě mnoho dní, měsíců či let… A v tom se skrývá klíč k tomu, proč někdo onemocnění a jiný ne…
Podle této teorie hraje tedy alergen pouze podružnou roli... Například stačí, když v dané konfliktní situaci konzumujeme určité jídlo nebo cítíme určitou vůni… Během konfliktní situace se v mysli vytvoří tzv. „stopa“, kterou si můžeme představit jako zajeté koleje. Díky této stopě pak organismus reaguje na další podnět podle vzorce, který si vytvořil v prvotní konfliktní situaci, a to už naprosto podvědomě. Například: malý chlapeček sedí na zahradě a jí voňavá a sladká rajčata. Během jídla se jeho rodiče velmi pohádají a otec od rodiny odejde. Pro hocha jde o velmi silný okamžik, kdy přichází o tatínka a ve kterém rajčata zdánlivě nehrají žádnou roli... Po celý svůj dospělý život je ale zužován alergií na rajčata a každá následující konzumace rajčat u něj vyvolá silnou kopřivku...
Taky Vás napadá cosi o Pavlovu reflexu a psech, kteří v závěru pokusu slintali už jen při světelném signálu? Bingo…
Opravdu to může být takto jednoduché?
Sama to s určitostí nevím a stále si tuto otázku pokládám... Máme alergie proto, že jsme se v minulosti dostali do nějaké konfliktní situace a v ní prožili nadměrné negativní (doslova toxické) emoce? Jak je pak tedy možné, že můžeme alergie (a i jiné zdravotní problémy) ovlivnit například „pouze“ jehličkami, bylinkami, stravou či cvičením? Možná je prostě jen vícero cest, kterými lze dojít k cíli… A to je dobrý poznatek, co říkáte? Vždycky je to ale především o ochotě se s problémem poprat a řešit jej aktivně, ať už jde o jakýkoliv způsob. O tom se přesvědčuji každý den.
V žádném případě nechci zatracovat metody moderní medicíny, ale stále věřím, že pokud se týká chronických a dle dnešních měřítek neléčitelných nemocí, jsem přesvědčená o tom, že nejlépe a úplně(!) si dokážeme pomoci především sami.
Jak praví staré přísloví: „Kdo hledá, najde!“ A tak pátrejte, hledejte, prověřujte :-)
Comments